Turnovskovakci.cz Aktuality | Zápisník | Kultura | Sport | Fotoreportáže | Videoreportáže | Společenská kronika | Obce, školy...
iTurnovsko.cz Katalog firem | Regionální inzerce | Seznam měst a obcí | Instituce, úřady, sdružení
Turnovskovakci.cz - sakura
 
Češi Českého ráje - Abecední přehled >> ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC

ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC

n201010200040_ces_solc_01Aktualizace původního textu, vydaného 30. 10. 2010: V pondělí 13. května 2013 zemřel ve věku nedožitých 86 let významný český vědec a také čestný občan Turnova, RNDr. Ivan Šolc. Byl velkou osobností, a to jak ve svém oboru, tak i osobností morální. Čest jeho památce! Přečtěte si povídání s ním v projektu Češi Českého ráje:
Ivan Šolc se ve čtvrtek 14. října 2010 zařadil do úctyhodného seznamu čestných občanů Turnova. Plným právem. Jde o světově uznávaného fyzika. Na svém kontě má několik objevů z oboru piezoelektřiny a optiky krystalů. Jeho objevy jsou opravdu světové, nicméně o jeho morálních vlastnostech asi nejlépe vypovídá skutečnost, že když za mimořádně cenný patent dostal v 60. letech skutečně na tu dobu velké peníze, místo aby jich užil pro sebe, věnoval je na charitu. A víte, že díky Ivanu Šolcovi na nebi obíhá planetka, která nese název Turnov? Více se o něm dozvíte v rozhovoru, který byl pořízen pro projekt Češi Českého ráje před dlouhými 13 lety. Ale ani po té době neztratil nic ze své aktuálnosti.

„I V POUŠTI SE DÁ ŽÍT, JE-LI TAM STUDNA." (Exupéry)  IVAN ŠOLC S TÍM SOUHLASÍ...
 Pojedete-li autem v jakékoli roční době ze Železného Brodu směrem na Koberovy a Turnov, možná někde na Špici nebo na  Chutnovce zahlédnete u silnice stopujícího staršího muže. Bude mít na sobě sportovní bundu a plátěné kalhoty zvané golfky. Léta ho už prý neviděli v něčem jiném. A proč jezdí po Českém ráji stopem?  Aby se mohl setkávat s lidmi, povídat si s nimi a naslouchat jejich příběhům. Kdyby věřil na minulé životy, určitě by zjistil,  že před stovkami let seděl někde ve zpovědnici a dával lidem rozhřešení, nebo byl klášterním mnichem zahloubaným do tajů života a smrti...

 

Ivan Šolc (*1927) prožil dětství v Turnově. Oba rodiče se věnovali medicíně, jeho dědeček zde byl ve dvacátých letech starostou. „Rodiče měli plno práce," říká. „Přesto jsme spolu s bratrem prožili krásné dětství s procházkami v Českém ráji a letními týdny u Máchova jezera." Ivan studoval na turnovském gymnáziu, kde jeho další osudy formovalo hned několik kantorských veličin. V průběhu okupace byl jeho otec určitý čas zavřený jako rukojmí, ale lidé si svého doktora na gestapu vyžádali. Bylo v těch letech víc napínavých příběhů: „Otec například v té době léčil partyzány, včetně ruského důstojníka-parašutisty, který byl vážně raněn a vážně nemocen. S kamarády jsme byli připraveni vyhodit do vzduchu železniční most u Rakous, ale naštěstí nám to moudří lidé rozmluvili. Byla by to přece velká práce, stavět jej po válce znovu. S vrstevníky jsme se tehdy scházeli v hospodě Na Šumavě u Suchých skal. Byli jsme díky válce předčasně dospělí. Zato ale mám pocit, že lidé k sobě měli blíž."

 

S komunismem se mladý student poprvé vážně setkal těsně po osvobození, kdy jeden z profesorů, který na gymnáziu učil český jazyk, vstoupil do KSČ. „Tehdy jsme těmto myšlenkám docela fandili. Pro nás, věřící, znamenal komunismus naplnění evangelia. Zdálo se nám, že stejně jako v křesťanství, ve kterém jsme byli s bratrem odmalička vychováváni, jde i tady o pochopení a lásku k druhým lidem. Moje matka měla velké sociální cítění, i otec, jako lékař, většinou od chudých lidí za ošetření nebral peníze. Naopak, mnohdy v chudé chalupě peníze nechal. Pozdější komunismus v praxi nás však velice zklamal."

 

Turnovské gymnázium Ivan Šolc absolvoval v roce 1946. Pro studium fyziky se rozhodl vlastně náhodou, když mu jeden kamarád nabídl, aby se spolu s ním stal posluchačem profesora Žáčka na katedře aplikované fyziky. K ní za krátký čas přibyla ještě astronomie. Studia ukončil v roce 1950, doktorát z obou vědních disciplín má od roku 1952. Z počátku pracoval v pražském Výzkumném ústavu pro elektrotechnickou fyziku. Byl tu až do roku 1954, kdy se vrátil domů, do Turnova. „Můj návrat zavinil profesor Jan Kašpar, který se v Turnově staral o výzkumnou stanici pro minerály, kterou kdysi vedl legendární Alexandr Kotler. Kašpar ke mně jednou přišel a řekl mi: Teď je ta pravá chvíle, zvedněte kotvy a pojďte domů. Přestěhovali jsme se se ženou a dětmi na Malou Skálu, přímo pod Pantheon."

 

V turnovském výzkumném ústavu pro minerály a následně potom v Monokrystalech Ivan Šolc působil až do roku 1962. Vedl zde oddělení fyziky a zavedl zde brusírnu přesné optiky, která se záhy také napojila na Astronomický ústav ČSAV.

 

„Někdy na přelomu padesátých a šedesátých let přišli vojáci s tím, abychom v Monokrystalech zkonstruovali dozimetr na měření množství záření. I když jsem pro vojáky nikdy rád nedělal, nakonec krystalový dozimetr a vyhodnocovací přístroj vznikly. Část chemická se řešila v Monokrystalech, fyzikální vyhodnocovací přístroje se vyráběly v Dioptře."

 

 A právě do tohoto podniku Ivan z Monokrystalů přešel. Pracoval tu až do roku 1970. Prožil zde i pro zemi osudný rok 1968. Těsně po okupaci mu kamarád Jirka Kotler nabídl, aby s ním odešel do emigrace. (V USA se Jiří Kotler během několika let stal uznávaným odborníkem v oboru přesné optiky). „Šel jsem tehdy za otcem a zeptal se ho, co o mé emigraci soudí. Dodnes si pamatuji, co mi odpověděl: V tomhle národě už byly horší časy. A hodně lidí tu zůstalo. - Zůstal jsem i já."

 

V Dioptře však z důvodů politických a osobních nezůstal. Využil nabídky přátel a přešel do turnovské pobočky Astronomického ústavu akademie věd, kde byla skupina přesné optiky, kterou kdysi  založil. Pracoval tady až do odchodu do důchodu v r. 1990, i když tu působil ještě prakticky několik let poté…

 

Za dlouhá léta, kdy se Ivan Šolc naplno věnoval fyzice a astronomii, má za sebou množství vědecky ceněných prací, které našly své uplatnění i v praxi. Kromě jiného je to několik objevů z oboru piezoelektřiny a optiky krystalů. Světovou slávu zaznamenaly astronomické filtry - dnes Šolcovy filtry (umožňují sledovat například jaderné reakce na slunci dalekohledem). Byl první na světě, kdo zhotovil rentgenový objektiv galvanoplastickou metodou ad. O jeho objevech byly napsány desítky a stovky odborných článků a publikací. Přesto zůstal „normálním“ člověkem, který si dovede stejně srdečně popovídat se starou „babkou“ o počasí a s jiným zasvěceně o tajích fyziky.

 

„To, že jsem vymyslel a přivedl na svět několik prakticky využitelných věcí, nepovažuji za nejdůležitější. Vždyť - k čemu vlastně jsou? Pomohly lidem, aby byli lepší? Nevím, ale zdá se mi, že svět je čím dál ztřeštěnější. Pro mě bylo a je nejdůležitější co nejlépe splnit úkol, který máme od Stvořitele, milovat  a pomáhat bližnímu svému a milovat Boha..."

201010200040_ces_solc_02

* Pane Šolci, jste uznávaný fyzik, matematik, astronom, muzikant, filozof, a to výčet vašich aktivit zdaleka nekončí. Vy asi nevěříte na další život, když toho chcete tolik stihnout najednou?

Myslíte-li reinkarnaci, čili zda po tomto životě budeme žít ještě dále na zemi, musím se přiznat, že jsem k této možnosti velmi skeptický. Jako křesťan vyznávám, že Kristova oběť byla jednou za všechny univerzální a dokonalá. Nevěřím, že bych si v příštím životě mohl vyžehlit svůj kádrový "hrb" a udělat se lepší, protože to prostě nejde. Dělal bych další chyby. Na druhou stranu úplně nevylučuji možnost reinkarnace, protože o té se mluví i ve Starém zákoně a také učedníci Kristovi o životě po životě věděli. Je možné, že až se na věčnosti s Kristem tam nahoře setkám, že řekne: „Ivane, já bych tě tam dole ještě potřeboval."  Nepovažuji to však za příliš reálnou možnost. Ano, myslím, že se každý s Kristem setkáme a že pro nás bude připraveno ne polehávání na obláčku, ale úkol. A to, co prožíváme na světě, je školou k tomu úkolu. Jinými slovy - nesouhlasím s tím, když lidé říkají:  „Co jsem v tomhle životě zkazil, budu moci příště napravit." To by mohlo být pro některé z nás příliš jednoduché. Mám zato, že bychom ze sebe měli vydat všechno již v tomto životě.

 

 * Ve své knížce vzpomínek se často vyznáváte ze své víry v Boha. Jak se tato víra slučuje s tak exaktní vědou, jakou je fyzika?

Když člověk začne naplno dělat nějakou přírodní vědu, v mém případě fyziku, dojde časem k poznání, že všechny vazby a vztahy v přírodě jsou přímo zázračné. Někteří vědci říkají, že někdo pozná Boha v kostele a jiný v laboratoři. K tomu já říkám, že čím více se člověk zabývá vědou, tím důvěrněji poznává Stvořitele.  Malé vědění dává lidem pýchu, tvrdí klasici, a velké poznání jim dává pokoru. O tom jsem se přesvědčil. I fyzika je Boží dílo.  Albert Einstein byl taky věřící člověk. Sdílím s ním onu melancholii a bezmocnost, když spousta věcí, které jsou člověku dovoleny poznat a z nichž má radost a cítí, že by mohly být užitečné, jsou nakonec zneužity k něčemu zlému.

 

 * Neodolatelným způsobem jste ve své knížce vykreslil rázovité postavičky, které náš kraj zaplňují a zaplňovaly v minulých letech. Všechny jsou vykresleny nesmírně lidsky a pozitivně. Je to váš způsob komunikace, že u lidí vždy hledáte jen to dobré?

Myslím si, že ve všech lidech jsou dobré prvky, a když máme někoho, na koho budeme přísahat, že je to náš největší kamarád a o jiném budeme říkat, že je to náš nepřítel, může uplynout několik dnů a obě hodnoty se mohou obrátit. Z přítele je nepřítel a z nepřítele přítel. Dokud jsme naživu, nemůžeme ani sami sebe hodnotit, jak se zachováme v určitých mezních situacích, kdy někdo zklame a někdo se stane hrdinou. I já, když se ohlédnu do své minulosti, tak se za několik věcí stydím. Vím, že to nejde smazat, ale jsem přesvědčen, že to k ČLOVĚČINĚ patří.

 

* Podílel jste se na vzniku celosvětově jedinečného turnovského podniku na výrobu a opracování monokrystalů. Není vám líto, že dnes z bývalých Monokrystalů mnoho nezbylo?

Je škoda, že se kontinuita přerušila. Odešli chytří lidé, kteří znali svůj obor a kteří viděli kus dopředu. Já jsem v Monokrystalech zažil výbornou atmosféru, většinu zaměstnanců tehdy tvořili mí vrstevníci, a tak jsme si názorově dobře rozuměli. Rivalita tam tehdy vůbec nebyla. Mám pocit, že jsme byli jedna velká rodina. Dnes jsou lidi více zakoukaní sami do sebe a do svých problémů. Budeme-li chtít jednou něco změnit k lepšímu, musíme se k oné přátelské atmosféře pokorně vrátit.

 

 * Jak hodnotíte náš současný vývoj a jak vidíte naši budoucnost?

Víte, já se docela dobře pamatuji na okupaci a na onu soudržnost, která tehdy v českém národě byla. Slovo Boží mělo svoji sílu, lidé drželi při sobě. V té době jsme věděli, že tady, v české kotlině, máme své poslání, které musíme splnit. A ke splnění onoho úkolu jsme měli požehnání. To v dnešní době chybí. I když se několik politiků ke křesťanství hlásí, zdá se mi to hodně formální. Přesto jsem přesvědčen, že nás čekají dobré časy. Nemohu však souhlasit s názorem, že je v pořádku, když u nás vznikla nová vrstva zbohatlíků a proti nim jsou lidé, kteří musejí obracet každou korunu. Nemyslím tím, že by měli mít všichni stejně, ale všichni mají mít přiměřeně ke svým potřebám a k tomu musí také směřovat politika státu. Z Aurory jsem nestřílel a Klause jsem nevolil. To je vše, co k tomu mohu říct. Co bude dál, nevím. Snad nám Pán Bůh postaví do čela někoho, kdo národu pomůže k lepšímu. Důležité je, aby nám sám požehnal. A když má požehnat, my o jeho požehnání musíme stát...

 

(Zaznamenáno pro projekt Češi Českého ráje v Turnově v květnu 1997.)
Související články:
ZA VÁCLAVEM ŠOLCEM: O PRÁVNÍKOVI, KTERÝ JEZDIL LÉTA S NÁKLAĎÁKEM... (01.09.2016)
ZA VÁCLAVEM FEŠTREM (12.12.2015)
VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA! (29.09.2015)
NEJSEM NA MALOVÁNÍ EXISTENČNĚ ZÁVISLÝ, A PROTO V TOMTO SMĚRU SVOBODNÝ, ŘÍKÁ VÁCLAV ŽATEČKA (31.10.2014)
VÁNOČNÍ PŘEMÍTÁNÍ O ODCHODECH A ZAVŘENÝCH DVEŘÍCH (20.12.2013)
ODEŠEL BUKOVINSKÝ PÁBITEL (04.12.2013)
DANA A VÁCLAV FEŠTROVI (23.11.2012)
POKUD JSOU V TÉTO ZEMI KOMUNISTÉ LEGÁLNĚ, TAK JÁ JSEM TADY ILEGÁLNĚ, ŘÍKÁ SERGEJ SOLOVJEV (11.10.2012)
PAN HOROLEZEC (01.05.2012)
„PRVNÍ REPUBLIKA A VLASTNĚ I MONARCHIE NÁM DALY DOBRÝ ZÁKLAD,“ ŘÍKÁ DALIBOR CIDLINSKÝ (18.10.2011)
PROCESTUJEŠ PŮL SVĚTA A PAK MUSÍŠ KONSTATOVAT: MÁME SE V ČESKU DOBŘE. HODNĚ DOBŘE, ŘÍKÁ IVETA HOLBOVÁ MELÍŠKOVÁ (21.04.2011)
HOROLEZECTVÍ JE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE (06.04.2011)
TŘEBA SE TOHO PO MNĚ NĚKDO UJME, ŘÍKÁ JOSEF KUNETKA (21.01.2011)
„ZÁKLADEM VŠEHO TVŮRČÍHO DĚNÍ JE DOBŘE ZVLÁDNUTÉ ŘEMESLO,“ ŘÍKAL JIŘÍ NOVÁK... (20.02.2010)
S MÍLOU HOLASEM O ŽIVOTĚ, PSECH, DIVADLE A MLADÝCH LIDECH (24.11.2009)
OBČAN ZAJÍC (11.11.2009)
O LIDECH, KTEŘÍ SPJALI SVŮJ ŽIVOT S JEDINOU KULTURNÍ PAMÁTKOU (23.10.2009)
IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI (10.09.2009)
Z DARŮ NEJVĚTŠÍHO POLISTOPADOVÉHO ČESKÉHO MECENÁŠE BUDE TURNOV ŽÍT DALŠÍ DESÍTKY LET (11.05.2009)
NA OKRAJ VÝSTAVY JEDNÉ Z LEGEND ČESKÉHO RÁJE (01.12.2008)
POVÍDÁNÍ O PIVOVARU, KTERÝ SE ZNOVU NARODIL (27.05.2008)
S JANEM KUBÁČKEM NEJEN O VOLBĚ PREZIDENTA REPUBLIKY (10.04.2008)
O SOUČASNOSTI A BUDOUCNOSTI ČESKÉHO RÁJE S VEDOUCÍM SPRÁVY CHKO JANEM MOCKEM (29.01.2008)
NÁRODOPIS JE PŘEDEVŠÍM O LÁSCE K RODNÉ ZEMI (17.01.2008)
POVÍDÁNÍ O DĚTECH TURNOVSKÉHO VIKÁŘE A TAKÉ O TOM, ŽE BY TU KLIDNĚ MOHLO BÝT BISKUPSTVÍ (23.12.2007)
O JEDNOM Z TURNOVSKÝCH RODÁKŮ... (19.10.2007)
O KASTELÁNSKÉM ŘEMESLE (03.07.2007)
VĚŘÍM, ŽE I DNES BY LIDÉ ZA SVOJI VLAST BOJOVALI, ŘÍKÁ BÝVALÝ RADISTA PARASKUPINY CLAY (06.05.2007)
POŘÁD NA CESTĚ ANEB DOBRODRUŽNÝ ŽIVOT VRATISLAVA HŮRKY (15.03.2007)
SNAŽME SE BÝT DOBŘÍ, ŘÍKÁ MALÍŘ A MYSLITEL KAREL HNYK (08.03.2007)
PAN PROFESOR (04.02.2007)
ÚVODEM PROJEKTU ČEŠI ČESKÉHO RÁJE (20.01.2007)
SOUHRNNÝ PŘEHLED REALIZOVANÝCH PRACÍ PROJEKTU ČEŠI ČESKÉHO RÁJE (19.01.2007)

Autor: Pavel Charousek | Vydáno: 20. 05. 2013 | 8298 přečtení | Doporučit | Tisk
Copyright © Turnovskovakci.cz | info@turnovskovakci.cz | Design and system TopDesign | System engine by PhpRS